Těší mě, že někdo podobný pocit taky zažil a že nejsem ­"strašpytel­". Fejeton to sice je, ale skutečně jsem tam byla a...

kamo nechci tady zacinat nejake rasove rozbroje, ale preco su vsetky slovaci neuveritelni rozumbradove, kteri vsude byli, vsechno znaji a kde nebyli, tak od tamad maji alespon desatery klice. Jestli mas potrebu rypat, tak tak ucin nekde jinde a nenarusuj tady nasi poklidnou ducharskou atmosferu. Pís out

Je to v pohode. Tiež mám rád také príbehy, mnohým sa dá veriť, ja sám mám podobnú skúsenosť. Takže keby hodnovernosť článku nenarúšal podnadpis ­"fejeton­" tak nemám ani slovičko proti. Stačí si pozrieť dole zo dva citáty z webu a je jasné o čom tu hovorím.
"Fejtón je stredne dlhý literárny žáner, ktorý zosmiešňuje a paroduje vybraný objekt, vlastnosť, alebo dej­"
"Fejeton – útvar stylu publicistického a uměleckého. Spojuje se konkrétní událost s fantazií....
Zpracována je ironickým nebo humorným tónem"

Pověz.....to mě zajímá.....

Před několika roky jsem byl fotit u lesa makro.Na okraji a již vlastně i zarostlé v houští stojí staré stavení,chalupa.Je léta opuštěná a zdevastovaná ale pro mě architektonicky velmi zajímavá.Vím o ní mnoho let,ale když jsem zjistil že už na makro nemám světlo tak mě napadlo to stavení ­"navštívit­",konečně si ho prohlédnout i zevnitř.Možná se ptáš proč jsem to neudělal někdy dříve.Tu otázku jsem si poté taky položil.Ono to je samo o sobě tajemné místo a příchod podvečera to ještě umocňuje.Nevím nic o minulosti toho domu a nevím proč,nějak to vědět nechci,ne že bych nechtěl ze zvědavosti,ale tak nějak z prozíravosti.Do těch míst se stále dostávám,ten dům vídám a jenom vím že nechci,bariéra kterou si sám neumím vysvětlit.
Ale zpět k mému rozhodnutí jít do onoho domu.Jako stavaře mě opravdu zajímalo jak vypadá interiér a 1.patro skloubené s podkrovím,jakých spojů bylo při stavbě použito atd.
Co mě pak zarazilo jako 1. když jsem vkročil dovnitř mě zarazilo to,jaký divný chlad panoval uvnitř,dům je bez oken,dveří ale venku teplo a přitom se do domu slunce opírá celé odpoledne a přitom mě ­"objel­"divný pocit po těle,taková mírná zimnice a jako svědění,slaboučké svědění kůže které pozvolna minulo,jako když jsem vstoupil do nějakého ochranného obalu a při tom ho porušil a ten se na mě jakoby upnul.Už ne s tak jistým pocitem jsem pokračoval víc do domu.Muselo to být moc pěkné stavení,taková na samotách moc nebývala.Prohlédl jsem si zběžně přízemí a začal stoupat po ještě funkčním i když notně zdevastovaném schodišti do 1.patra. Střecha už byla místy děravá,zatékalo tudy,na pár oknech ještě visely okenice a bylo tu ­"hrobové­"ticho.Neměl jsem moc dobrý pocit,ba jsem nabýval dojmu nechtěné návštěvy,to si pamatuji jako tenkrát.Ale jsem tu kvůli tomu,abych si zdokumentoval jenom stavařský um předků,nafotím pár fotek a jdu,sem se uklidňoval jako školák při bobříku odvahy.Vytahuji tedy foťák,aktivace blesku,nastavení vyvážení bílé na zataženo a začínám fotit.1. foto,2.foto a najednou slyším klepnou okenici za mnou,není možná,není ani vánek aby třeba větev mohla do ní ťuknou,nejistě jsem se rozhlídl a chci fotit dál s tím že už mám nějaké přebujelé představy.Přiložím foťák před oči abych viděl na displej a tu se to stalo.Zase to klepnutí okenice,nebylo to úplně stejné jako po 1.ale bylo to ono,otočím se a po dřevěné zástěně z prken přejel stín,oválný,žádný duch s rukama atd.to ne,ale oválný stín na výšku ve velikosti lidské postavy.Podíval jsem se ven oknem,to nebylo slunce aby odrazilo stín ptáka nebo něco takového,žádné už kolem totiž nebylo.Nebylo mi z toho dobře a stál jsem asi sekundu dvě jako opařený.Neměl jsem odvahu se jít podívat za tu zástěnu a vzpomněl jsem si na ten pocit při vstupu do domu.Byl jsem nevítaná návštěva?Proč bouchala okenice?Kde se vzal stín?Tohle mi nejde do dnešních dnů na rozum.Ty pocity jsem nikdy před tím nezažil,takové jako v tom domě.Neudělal jsem už žádnou fotku a s neuvěřitelným mrazením po těle jsem z domu odešel.Když jsem vyšel ven,všechno opadlo,nic,teplo a bezvětří.Jenom v hlavě se mi motalo co to vlastně bylo.Fotky jsem smazal,do toho domu už nikdy nešel a mám fotku z dřívější doby pouze z venku.
A napíšu ještě jeden pocit,možná neuvěřitelný,možná jen iluze,proto až takto na závěr,ale moje tělo ho tak cítilo,než bouchla ta okenice po druhé a já se zrovna snažil udělat fotku,měl jsem pocit že mě něco jemně uchopilo za ramena,po tom stínu jsem měl o pocitu ­"uchopení­"pochybnosti.Tak asi nějak jsem prožíval chvilku nechtěné návštěvy.
Na druhou stranu mě to láká se vrátit,nevím proč,stane se něco,nebo ne.Zatím na to nemám odvahu,protože písmenka jsou úplně něco jiného jak skutečný prožitek něčeho,co se mi nikdy nestalo a když jeden ví a slyší něco co silně vybočuje z normálu.

Děkuji za příběh. Neuvěřitelné, ale přesto věřím. A co se tam vydat s někým?

Toto je po 2. co jsem se s tímto svěřil.Kdybych něčím podobným neprošel,asi bych moc nevěřil ani na ten pláč dítěte při focení na hřbitově.Proto jsem napsal že věřím.
Do toho domu se určitě vydám,ale opět sám a pokud možno za stejné situace,počasí,čas,jenom tak se ujistím a ověřím že se něco ­"děje­".Otázka je,jestli tam ještě to schodiště stojí a pakliže ano,že bude funkční.Už je to pár let.
Mám ale jeden poznatek,niky jsem si nevšiml,že bych v tom domě někoho viděl,třeba děti,jsou zvídavé.Kluci si rádi hrají na podobných místech,zkoumají a prolézají nepoznané.Alespoň tak to bylo za mě.

To sedí, hned jak zažils pocit chladu, tak od tebe duch člověka, který v domě dříve bydlel, bral tvoji energii a na úkor tvojí energie se může duch zviditelnit v tvém případě jako stín. Kdyby vás tam bylo víc, je možné, že se nic podobného nestane, protože budete mít více odvahy a duch vás psychycky nepřemůže. Možná by bylo dobré se zeptat starousedlíků, co se v tom domě stalo. Jen tak pro zajímavost.